Irla

Občanská výchova, ekologie, výchova ke zdraví, a k tomu ještě běžné předměty jako dějepis nebo matematika. Tak dnes vypadá školní den mnoha dětí po celé republice. Začíná se ráno v osm, a aby se to všechno stihlo, jede se často dlouho do odpoledne. To není dobře ani pro děti, ani pro jejich učitele. Děti se zkrátka nevydrží soustředit šest nebo i sedm hodin denně.

Některé školy sice dělají to, že na odpoledne zařazují předměty, které nevyžadují takovou pozornost, jako jsou tělocvik nebo výtvarná výchova, ale i tak házejí vyučujícím v těchto předmětech, kteří za sebou obvykle už tak mají náročný den, na krk bandu roztěkaných školáků, kteří už by nejraději šli domů. Vede k hodinám, které se vyučujícím nechce učit, a dětem se na ně nechce chodit. A na středních školách tomu postupně začne odpovídat nejen iniciativa, ale i docházka. Přibývají pozdní příchody a (ne)omluvené hodiny, a s tím i problémy.

Cílem školy by mělo dát dětem základ do dalšího života, ne je naučit každou jednu věc. Není to tak, že co se nepodaří studentovi natlouci do hlavy před maturitou, to už se nikdy nenaučí. Většina z nás se pro svou práci stejně musela naučit plno nových informací, schopností a dovedností, a žádnou z nich jsme ve škole neprobírali. Děti si stejně z celého vzdělávání zapamatují jen to, co budou pravidelně používat, a pokud je něco opravdu zajímá, zjistí si to stejně samy. Škola už dávno nemá monopol na vzdělání a informace, spíše by měla své žáky naučit, jak informace efektivně zpracovat. A na to vážně nepotřebuje tolik času, kolik si v současnosti nárokuje.
Kromě toho, méně hodin pomůže i učitelům. Jak kvalitně může být asi oznámkovaný test od někoho, kdo se k němu pro učení dostal až v jedenáct večer? Pokud opravdu chceme kvalitní hodiny, je potřeba dát učitelům prostor na přípravu i na revizi.